Zatímco na jaře roku 2020 jsem před epidemií koronaviru zběsile utíkal z Rakouska do Česka, nyní tomu bylo přesně naopak. Ještě než skončila letní sezóna v Rakousku, se znepokojením jsem sledoval vývoj v zemi, které vládl nejlepší krizový top manager světa Andrej Babiš zachraňující miliony mrtvých a během posledního pracovního týdne jsem se rozhodl zařídit si možnost pobytu na našem Teamresortu ve Fisse a z Tyrolska vůbec neodjíždět. V Česku jsem totiž čekal fakt velký průser, který se nakonec i naplnil a z Česka se stala doslova morová jáma Evropy, kde nebylo možné cestovat ani mezi okresy. Lockdown samozřejmě stihl i Rakousko a po několika odsunech se nakonec protáhl na půl roku. Nebyl však tak přísný a chaotický jako v Česku a dokonce se během zimy otevřely i sjezdovky a některé služby. Očkování zde běželo také jako po másle a opatření a rozvolňování probíhala podle jasně daného schématu, který byl všem srozumitelný. Gastro a hotelnictví však nakonec neoteřely až do začátku léta a mne tak čekalo půl roku prázdnin v Alpách, které mi navíc bohatě platil rakouský úřad práce. Nejen že zvýšili podoporu v nezaměstnanosti oproti normálu, ale navíc jsem dostal i jednorázový speciální Covid příplatek a do toho nemusel platit nájem. Prostě parádní život.​

​

Den co den jsem tak vyrážel na Toulky po Tyrolsku a užíval si parádní babí léto podzimu 2020. Tenkrát jsem si opravdu připadal jako na nějakém hodně dlouhém treku, jak jsem večer chodil spát zmožený, abych ráno opět vstal a valil někam jinam. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem se vždy vracel domů, kde jsem si dopřál sprchu, dobré jídlo, pivo a měkkou postel. Dalšího dne jsem však vstával brzy ráno, abych se opět vydal na některou ze svých cest. K tomu jsem se také snažil chodit otužovat do místního jezera, běhat a pracoval na sobě, kdykoli jsem se netoulal nikde po horách. Má kondice a motivace byly toho podzimu opravdu na vrcholu.

 

Krásný podzim posléze vystřídala doslova pohádková zima. Sněhu tenkrát napadly doslova hromady. U nás na vsi ho byl tak metr a to jsme byli v nadmořské výšce  "pouze" v 1438 metrů. Tolik sněhu jsem nikdy dříve snad nezažil. Kolik sněhu pak leželo ještě výše si asi dokážete živě představit. Mé cesty do hor tak nabraly úplně nový rozměr a já den co den vyrážel na cesty se sněžnicemi, abych se pral s tím bílým svinstvem. Když jsem pak potkal holku jménem Nattali z mého rodného kraje, která se zde zasekla stejně jako já, mé cesty nabraly teprve úplně jiný rozměr. Sníh nad kolena či až po pás? Lavinové úseky? Strmé stoupání hlubokým závějemi? Nic z toho pro nás nebyl problém a čím větší extrém, tím větší zábava. Venku jsem tak trávil téměř každý den a jedno zimní dobrodružství střídalo druhé.

 

Zatímco z Česka se tak stala morová jáma Evropy, kde se nesmělo cestovat ani mezi regiony, já si užíval předlouhé zimní dovolené v Alpách na rakouské státní útraty, toulal se horami, začal lézt ferraty a zdolával jeden vrchol za druhým a s příchodem jara vyrazil i na několikadenní toulky Tyrolskem. Neposrat se mi v té době tolik elektroniky a neřešit mimo jiné nový notebook a telefon, tak jsem i něco našetřil. Spolu s mým notebookem jsem však přišel o většinu fotek z té doby. A protože jsem se v té době také hodně věnoval práci na politicky satirické stránce Český prasečák, tak jsem přišel i o facebook, kde byla rovněž spousta fotek nahraná. Některé fotky z té doby se mi však přeci jen podařilo zachránit a spolu s nimi i ty nejlepší vzpomínky, které k této zvláštní zimě můžu sepsat. Není toho moc, ale aspoň něco.