Baráček Darkovičky

Takovým světýlkem chlapecké podnikavosti byla pro mne v té době super parta, která vznikla kolem starého baráčku po babičce kamaráda mých dvou spolužáků ještě ze základky. Šlo o barák ze začátku minulého století, kde nebyl splachovací záchod, ale kadibudka a pod umyvadlem velký hrnec na vodu, který jsme museli ve dvojicích vynášet na zahradu, kdykoli se naplnil. Scházeli jsme se zde zpravidla každý pátek kolem šesté večer a pokuřovali jednu vodní dýmku za druhou, abychom se mi hlučínští pak mohli dát na půlnoční cestu domů přes pole mezi vsí a našim městem. Byli jsme opravdu různorodá skvadra vzešlá z posledních dvou ročníků základy. Dva kluci se učili na hasiče, jeden byl na policejní škole, další byl kluk od koní a další studoval na ajťáka, i když mu bylo spíš souzeno převzít jednou rodinný statek. Kamarádka se učila na pošťačku a z další je teď matikářka na střední. Jak říkám, byli jsme fakt různorodá parta a nebudu zde vyjmenovávat profesi a životní poslání každého, kdy se kolem baráčku točil. Pravda je totiž taková, že lidé k nám přicházeli a odcházeli, ale nejtvrdší jádro party zůstávalo dlouho pevné a schází se vlastně dodnes. I já do toho kruhu přátelství a dobré nálady rád zavítám, kdykoli se doma objevím a něco podnikneme. Kluci si v poslendí době oblíbili buschcraft a chození s tarpem a hamakou do lesa, takže už se stalo, že jsem čas mezi treky trávil s kluky u nás v lese.

Aby bylo jasno, nebyli jsme nějaká obyčejná parta huličů a flákačů, která se každý pátek scházela a pořádala párty. Vodní dýmky, to ano, ty jsme milovali a jeli je ve velkém, ale jinak se tady skoro nepilo. Výjimkou byly jen oslavy narozenin, silvestry a podobné akce. Ale ty se děly jen vyjímečně. Pravdou je, že ač každého z nás do tohoto kruhu přivedl někdo jiný, tak se z nás stali v celku dobří přátelé, jajichž přátelství přesahovalo zdi Baráčku i oplocení zahrady a my od jara do podzimu a hlavně o letních prázdninách podnikali nejrůznější akce - podnikali výlety na kolech, chodili na staré vojenské bunkry v okolí, scházeli se u vody, vyráželi v noci za vesnici pozorovat hvězdy a hodně často jsme taky dělali oheň a opékali. Nejraději ze všeho jsme však hráli karetní hru Bang, která nás absolutně pohltila.

Největší projekt, kterého jsme se ovšem zhostili, byla společná přestavba Baráčku. Staré věci letěly ven, ze staré linky jsme udělali luxusní bar, vyrobili jsme si barové stoličky, někde sehnali parádní gauč, celý vnitřek vymalovali a vyzdobili vlastními kresbami. Také jsme bourali půdu, pořídili si stolní fotbálek, měli zde ping pongový stůl i tělocvičnu a ze staré barabisny jsme nakonec měli luxusní klubovnu, kde jsme trávili většinu volného času. Obzvláště pak v zimě, kdy jsme vždy zatopili v pecku a když byla nálada, tak jsme zprovoznili i udírnu ve sklepě. Jak říkám, byli jsme podnikavá a bláznivá parta, která byla neustále v pohybu.

Nikdy nezapomenu, jak nám Držka, který hrával Airsoft, ukázal, jak rozebrat a vytunit brokovnice od Vietnamců a udělat z nich zbraně mnohem větší palebné síly a dostřelu. S těmi jsme pak vycházeli na bunkry v našem pohraničí a do lesů a hráli takovou odlehčenou verzi Airsoftu. Při jedné takové akci mne parádně vydýmili z mé skrýše za pomocí modré dýmovnice. Ale i klasický Airsoft jsem tehdy okusil. No byla to překrásná léta, na které jen tak nezapomenu a kohokoli, kdo s námi chodil do Baráčku, vždy rád uvidím. S jádrem party se potkáváme stále jednou až dvakrát do roka, když už se ukážu doma - sejdeme se v Baráčku, posedíme u piva ve Steré Hasičárně nebo zajdeme do lesa hodit něco na oheň.

---

Deutschland →