"Corfu Trail" - Den 3.

Naprosto dokonalý den

Ráno se budím dokonale odpočatý. Hamaka je však tak pohodlná, že se mi z ní vůbec nechce, a tak si dále visím mezi stromy, i když je slunce už dávno vysoko na obloze. Po nějaké době se však mi záhadným způsobem vyfoukne má nafukovačka, a tak konečně vstávám a balím si věci. Tentokrát si kafe nevařím ani nesnídám. Sinarades je jen nedaleko odtud a má cesta vede právě tudy. Dobalím si tedy věci a vydávám se tam. Obloha je blankytně modrá a plují po ni mračna dotvářející obraz krásně zelené kopcovité krajiny kolem.

)Netrvá dlouho a konečně přicházím do Sinarades, procházím jeho ulicemi a nepřestávám se kochat výhledy mezi domy. Záhy přicházím na náves, kde se nachází nějaké krámy a malá kavárna. Kupuji si zde kafe a snídám. Až posléze zamířím do jednoho z krámků, kde dokupuji nějaké ovoce, bagetu a uzeniny. Posléze však obec opuštím a pokračuji dále. Není příliš horko a vane příjemný vítr. Občasné výhledy také stojí konečně za to. Abych pravdu řekl, dnešní den začíná velice slibně. 

Pokračuji tak ve své cestě a včerejší krize se zdá pamalu zažehnaná. Už žádné cesty olivovými sady z jedné strany ostrova na druhou a žádné zdlouhavé pochody po asfaltkách. Konečně kopce, krásné rozhledy do krajiny a nádherná příroda. Jediným problémem je voda, která se zde jen těžko shání. Prameny zde prakticky neexistují a i většina toků je vyschlá. To byl vlastně i problém předchozího dne, kdy jsem kráčel sady a lesy a marně se rozhlížel ze strany na stranu, kde bych doplnil vodu a konečně se umyl. Když už jsem vodu nalezl, šlo o špinavou stojatou tůňku plnou pulců, která náhodou zůstala v korytu řeky a nakonec jsem byl rád, když jsem narazil na malý krámek, kde jsem si dokoupil hned dvě lahve a nanuk.

Dnešek na tom není o nic lépe. Blíží se poledne, začíná být pořádné horko a mé zásoby vody se tenčí. Upíjím tedy jen velice opatrně a žízním. Poslouchám audioknihu Pán prstenů a je celkem úsměvné, že Frodo a Sam na své cestě Mordorem právě řeší ten samý problém - vodu. 

Čas se sune a den postoupil k poledni. Pauzu na jídlo si však dnes nedávám. Městečko Pelakas je už na dohled a tam jistě na nějakou Tavernu narazím. A taky že jo. Restaurací a Taveren je zde hned několik, ne všechny jsou však otevřené. Celkem hladový a zničený tak nakonec přicházím ke stolkům s židlemi ve stínu stromů na kraji silnice. Patří k malé taverně přes cestu, a tak si zde sedám a během chvíle přichází postarší prošedivělý pán, aby mne obsloužil. Corfu Beer už je pro mne tak nějak samozřejmostí a brzy mi i přistane na stole, a zatímco se jím posilňuji, vybírám si jídlo. Nakonec si dávám gyros s hranolkami a k tomu řecký salát. Na jednu stranu jsem překvapen, když dostanu misku zeleniny a na ní poležený plátek fety v celku, ale jak v následujících dnech zjistím, tohle je v Řecku úplně normální. Co se však hlavního chodu týče, nemůžu mu vůbec nic vytknout, hranolky jsou domácí a gyros naprosto skvělý. Nebudu vůbec lhát, když řeknu, že jsem lepší ještě nejedl.

V klidu se tak najím a posléze platím a chválím jídlo. A ačkoli bych měl asi jít dále, nějak se s panem majitelem zapovídám a on si nakonec sedá ke mně. A tak tu ještě další hodinu sedíme, bavíme se o našich životech, politice u nás a u nich, životě a práci v Rakousku, současné situaci na Ukrajině a vůbec o všem možném. Nakonec se však celkem přátelsky rozloučíme a já pokračuji ve své cestě. Nedaleko by měla být poštovní schránka, a tak konečně odešlu Baruně pohled z Albánie. Ten už však je v takovém stavu, že potřebuje přelepit. Vcházím tedy do krámu cestou a hledám lepící pásku. Marně však. Nakonec mne však zachrání stařena na pokladně, která mi půjčí svou, tou pohled obtáhnu a s klidem ho mohu vhodit do schránky. 

Z dnešního dne mám opravdu skvělý pocit, cítím se odpočatý, jsem dosyta najeden a mé putování mi konečně dává smysl. Konečně je co obdivovat, konečně si to užívám. Pomalu opouštím město a sestupuji po úzké pěšině podél zahrad. Za těmi vidím nedaleké kopce, které slibují krásné výhledy a tak nějak doufám, že půjdu právě tudy. Jak však po nahlédnutí do map zjišťuji, to opravdu nehrozí. Cesta se odklání a vede na další pláž, aby se posléze vrátila téměř do stejných míst a posléze se táhla údolími mezi kopci. Ne, to mne opravdu nezajímá. Opouštím tak tedy oficiální trail a přecházím na Corfu Mountain Trail Ultra, který vede po zdejších kopcích. 

Nelituji. Ty výhledy opravdu stojí za to. Únava, která mne ještě částečně provázela po předchozím nezáživném dni najednou úplně mizí a ačkoli mám před sebou dosud největší stoupání trailu po kamenité pěšině, já doslova letím vpřed. Opravdu, dělám dlouhé svižné kroky a pálím kilometr za kilometrem. Jen občas zastavuji a hltám očima nekončící nádheru tohoto zeleného ostrova. Je to boží a ještě skvělejší je, že je tento trail konečně pořádně značený. Žádné bloudění. Ne, prostě jasně viditelná cesta. 

Neuběhne ani hodina a já přicházím na vrchol Agios Georgios, kde stojí také jakási kaple a kříž. Chvilku se zde tedy zdržím, odbočím na vyhlídku a po té zahajuji svůj sestup. No, a ten teprve stojí za to. Dolů strmě klesá hliněná stezka mezi stromy hustého potemnělého lesa. Je to ale opravdu téměř kolmý krpál, takže člověk tak více méně běží a chytá se okolních stromů. Vlastně si připadám, jako bych dolů ručkoval. Téměř kolmý svah naprosto prašné černé hlíny mezi skalami a sem tam taky tak půl metrový skalní schod. S takovou zátěži na zádech to fakt chceš. V jeden moment se chytám kmenu natolik suchého, že tu zátěž nevydrží, přelomí se a já se i sním proletím tak dva tři metry dolů. Jako zázrakem však ani škrábnutí, za to nohy až po kolena od hlíny černé jako krtek. 

Nakonec scházím před městečkem Ermones, kde mne čeká nemilé překvapení. Je zde plot a přes cestu zamčená brána. Na oficiálně značeném trailu celkem zarážející, ale nekonec se mi to podaří nějak obejít, následně prokličkuji zahradami dvou domů a konečně stojím na silnici. Příliš se zde však nezdržuji, a tak co nevidět Ermones opět opouštím a dávám se do dalších kopců. Jen kousek za městem narážím na shluk kaktusů a nedá mi to si je aspoň nevyfotit. Pak ovšem peláším dále. 

Žádné další větší stoupání už mne na této trase nečeká, ale i přesto si cestu neuvěřitelně užívám. Stále kráčím přírodou a můj zrak hltá překrásná panoramata zdejší krajiny. Má fantasie pracuje a mé nohy kmitají, jako od začátku trailu ne. Doslova klušu vpřed, nescházím z dobře značené cesty a užívám si tento krásný den. Když pak vidím v dáli hory ohraničující severní část ostrova, nemůžu se dočkat, až právě tudy budu putovat. Nezdá se to příliš daleko, a tak bych tam mohl být už zíta. Nechť jsou chmury včerejšího dne nadobro zapomenuty. 

Corfu Mountain Trail Ultra mne nakonec zavede do obce Giannades, kde také končí. Je zde však kavárna, a tak si dám aspoň krátkou pauzu a kafe. Po té však místo opouštím a pokračuji ve své cestě. Přecházím tak opět na Corfu Trail, který je k mému překvapení značen stejně jako Corfu Mountain Trail Ultra. Vede mne však spíše lesy a olivovými sady, přičemž narazit zde na zdroj vody se zdá úplně nemožné. K večeru už mi z toho začíná dost šibat a já začínám blábolit.

Řekl mi Řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek a já mu řek, že nejsem Řek a nevím kolik je v Řecku řeckých řek, řekl-li by mi však Řek, že při bozích všech, v Řecku je na třitíce tři sta třicet tři řeckých řek, já bych mu řek, milý Řeku, tady v Řecku neviděl jsem ani jednu řeky plnou řeku, páč všecky řeky co má Řecko, su prázdné ako moje vrecko!

Nakonec však přicházím k další na pohled útulné Taverně, a tak se zde rozhodnu usadit. Dávám si pivo a kupuji dvě velké lahve s vodou. U Dia, jsem neskutečně rád, že se dá voda takto pořídit alespoň v Tavernách. A když už jsem zde, dám si rovnou i večeři. Opět gyros, tentokrát však na špízu. Ne že by mi nechutnal, ale za poslední dny už se ho začínám celkem přejídat. 

Než dojím, je mi několikrát nabídnut nocleh. To však odmítám. Chci spát venku a ještě tam nějaké kilometry napálit. I přesto mi nabízí nocleh ještě během placení. Je mi líto, ale dnes opravdu ne. Chci si užít spaní venku a krásné počasí, které panuje. Děkuji.

Jen nedaleko odtud se nachází pláž Liapades, kterou samozřejmě vede i mnou kráčený Trail. Vůbec mi to však nevadí, poněvadž koupelí dnes vůbec nepohrdnu. Naopak. Užívám si ji, rochním se vodě, plavu tam a zpět. Je to neskutečná paráda a z vody vylézám svěží a plný energie. A ačkoli už se stmívá, tak si blbec vezmu do hlavy, že se pokusím ještě přiblížit alespoň k 7km vzdálenému Krini. Mám přece svůj denní plán, za kterým zaostávám a navíc se zdá, že cestou k místnímu kláštery by se měl nacházet turistický přístřešek, což se s přihlédnutím ke stavu mého tarpu skvěle hodí. Opouštím tak pláž a dávám se na další zdlouhavé putování temnotou nocí, po silnicích a podél míst, které za bílého dne jistě nebízí skvělý výhled na kopce rostoucí z moře. Začínám se za tohle nenávidět. 

Nakonec jen nedaleko svého cíle opouštím silnici a nořím se do dalšího starého olivového sadu, kde mezi dva mohutné stromy věším hamaku a jdu usnout mrtvolným spánkem.

← Corfu Trail - Den 2.

Corfu Trail - Den 4. →