Historickými stezkami napříč Tyrolskem

8. - 11.5. 2021

Už je to rok, co jsem si naplno zamiloval mnohadenní pochody s batohem na zádech a s tím spojené spaní v lesích a koupání se v přírodě. A už je to taky strašně dlouhá doba, co jsem takhle nikde nebyl. V létě jsem makal, ale aspoň cestu vysokohorskými stezkami kolem Kaunertalu jsem stihl. Od konce listopadu však čekám v Tyrolsku, až skončí světová pandemie koronaviru a opět se budeme moci navrátit k normálním životům. Nezahálím však a téměř denně vyrážím na opravdu dobrodružné cesty horami a mám za sebou spoustu jednodenních zimních i jarních cest. Někdy toho za ty dny nachodím tolik, že si pak stejně připadám jako na několikadenním treku. Jak se však jaro probouzí, tak nějak cítím, že už to není úplně to, co potřebuj a s každým prosluněným dnem venku se ve mne opět probouzí touha sbalit se a jít, jít mnoho dní od slunce východu do slunce západu, spát v lesích, koupat se v jezerech a potocích a po několik dní se toulat krajinou.

Jenomže kam se vydat? Letošní zima je opravdu bohatá na sníh, který stále hojně pokrývá hřebeny hor a v teplejších dnech se mění v četné a nebezpečné laviny, které jsou slyšet především od poledních hodin až do večera široko daleko. Vydat se za hranice nemůžu. Jednak bych ztvrdnul první dva týdny v karanténě a druhak tak přišel o tučný státní příspěvek, kterým Rakousko lidi nepracující kvůli lockdownu měsíčně dotuje. Aby to nebylo málo, od začátku května se počasí dost zhoršilo a opravdu často prší a někdy dokonce i sněží. Paradoxně je tak chladněji, než v dubnu, kdy se u mne touha toulat krajinou a spát v přírodě probudila. Nejlepší je někdy sedět doma a raději ani nevycházet. To však nechci!

Co dělat? Nakonec mi to nedá a během následujích hezkých dnů se vydám aspoň na cestu historickými místy podél prastaré obchodní cesty Via Claudia Augusta táhnoucí se napříč Tyrolskem a protože hranice byly stále uzavřené, rozhodl jsem se zdolat alespoň část přecházející přes Rakousko. Přešel jsem tak tedy celé Tyrolsko od hranic s Německem až na hranice s Itálií, kde mne zastavila a otočila italská pohraniční stráž. Jinak bych snad šlapal dále a přešel tak klidně celé Alpy. VIA CLAUDIA AUGUSTA byla totiž vůbec první skutečnou cestou přes toto významné evropské pohoří, kterou nechal zbudovat Císař Augustus a v prvních dvou stoletích našeho letopočtu tvořila hlavní spojnici mezi Jaderským mořem a Pádskou nížinou, odkud se pak táhla dále přes Alpy až do současného Bavorska.

V dnešní době její trasu kopíruje stejnojmenná cyklostezska táhnoucí se alspkými údolími z bavorského Donauwörth přes tyrolské průsmyky Fernpass a Reschenpass až do Italského Bolzana, ale podél prastaré stezky se dá jistě pokračovat ještě dále. Trasa přitom krom krásných Alpských panoramat nabízí možnost poznat a navštívit také spoustu historicky zajímavých míst, hradů, kostelíků a památek, které cestou míjí. Za zmínku určitě stojí „Hradní svět Ehrenberg,“ což je hradní komplex tyčící se hned na několika vrcholcích nedaleko bavorských hranic a po staletí strážící tuto bránu do Tyrol nebo legendární bavorský hrad Neuschwanstein, který posloužil jako předloha pro logo studia Walta Disneyho.

Jedná se asi o nejjednodušší přechod Alp lemovaný pohodlnou stejnojmennou cyklotrasou vedoucí horskými průsmyky a údolími, přičemž trasa vede často až příliš blízko hlavní silnice nebo napříč městy a vesnicemi. To mě ovšem zas tak nebere, a tak jsem se rozhodl udělat si trasu zajímavější. Vyhlédnul jsem si všechny hrady a zříceniny, na které můžu cestou narazit, římské stezky značené jako Römerweg, které naopak vedou výše v lesích a mnohdy naskýtají nevšední zážitek a krásné výhledy, nebo s Via Claudia Augusta křížící se svatojakubské stezky procházející Tyrolskem. Takto jsem si vytvořil velice letmý náčrt cesty, která se ještě několikrát změnila za pochodu a vydal jsem se na cestu, která odstartovala mé jarní toulky po Tyrolsku, což byla v porovnání s předchozími lety, kdy jsem trekoval jen po Česku, celkem příjemná a výrazná změna.

Když si to zpětně změřím, nakonec zjišťuji, že jsem ušel přes 170 km za neuvěřitelných tři a půl dne. Cestou jsem se přitom kochal krásnými alpskými panoramaty a užíval si nádherného jarního počasí v údolích, zatímco se na svazích okolních stále bílých kopců se valily jedna hlučná lavina za druhou. Cestou jsem krom zmiňovaného hradního světa Ehrenberg, který jsem důkladně prozkoumal a určitě doporučuji navštívit, prolezl také zříceninu hradu Sigmundsburg na ostrově jezera Fernsteinsee, prohlédl si z venku zámek Fernstein nebo se prošel kolem zříceniny hradu Kronburg, která nabízí rovněž nádhernou podívanou na hluboké alpské údolí pod majestátnými skalnatými stěnami Lechtalských Alp. Dalšími hrady a zříceninami podél mé trasy napříč Tyrolskem a na které se vyplatí vyšlápnout si, jsou například Schrofenstein, Landeck s expozicí o historii Tyrolska,  Naudersberg či stará římská celnice Altfinstermünz. Můj trek historickými stezkami napříč Tyrolskem toho však nabízí mnohem více a jít v mých stopách se určitě vyplatí!

Deníkový zápis den po dni →