Opravdu snadný výstup na třítisícovku Glockturm

4,9km  1014m↑   0m↓

(9,8km  1479m↑   56m↓)

Glockturm je se svými 3335 metry krásná třítisícovka na samotném konci údolí Kaunertal, která nabízí krásné výhledy na Kaunertalský ledovec, ale i nižší špičaté skalnaté vrcholy Ötztalských Alp v okolí. Jde o nejvyšší vrchol hřebene Glockturmkamm a přestože se jedná o třítisícovku, je velice snadno přístupná a výstup na vrchol není vůbec tak náročný, jak bys od takové hory očekával. Přijde mi, že Tyroláci níže popsanou trasu chodí spíše jako půldenní procházku od auta či autobusu a zase zpátky. Troufám si dokonce tvrdit, že výstup zvládne i člověk, který teprve sbírá zkušenosti s pohybem v alpském terénu a dost možná to pro vás může být vaše první zdolaná třítisícoka. Takovým však doporučuji, aby se na cestu nevydávali sami a měli aspoň jednoho parťáka k ruce, kdyby se cestou přeci jen něco podělalo. Také se hodí podotknout, že cesta není pro naprosté začátečníky s chozením po horách a že zde není úplně dobrý telefoní signál.

Jestli patříš k zarytým ortodoxním poctivcům, kteří si chtějí za každou cenu svůj vrchol vystoupat až z údolí, pak svou cestu začneš pravděpodobně u chaty Gepatschhaus. Počítej však s převýšením téměř 1500metrů na necelých 10km cesty. Za námahu však budeš odměněn výhledy na obrovskou přehradu sevřenou mezi svahy uzavírající údolí Kaunertal. Tenhle článek vám však má nabídnout opravdu snadnou cestu, tak se na to pojďmě podívat.

Abys měl výstup opravdu co nejsnadnější, začni tůru u autobusové zastávky Kaunertal Abzw Riffeltal, kde se dá zaparkovat také několik aut. Pokud zde už nebude místo, můžeš zkusit parkoviště u stanice lanovky o čtyři zatáčky níže v údolí Kaunertal, pak už to ovšem budeš mít na vrchol dále. K zastávce se však pořád můžeš pohybovat po asfaltce.

Od zastávky budeš postupovat po celkem rovné zelené louce, kterou střídá první krátké stoupání. Pak tě opět čeká rovinka, po které dorazíš k brodu přes horskou strouhu. Zde se můžeš ochladit za parného dne a naposledy doplnit vodu, než začneš stoupat vstříc krajině bohaté tak akorát na kamení a nádherné výhledy. Pokud budeš mít štěstí, potkáš i kozorohy či kamzíky.

Za brodem tě opět čeká krátký výstup střídaný s úseky, kde se stezka táhne relativně po rovince. Takto se to několikrát opakuje a pak následuje jen velice mírné stoupaní měsíční krajinou s výhledy na ledovcová jezera, dokud se celkem bez námahy a bez zbytečné ztráty sil nedostaneš do 2900 metrů. Teprve zde tě čeká delší a strmější výstup na sedlo Riffljoch (3149mnm), který navíc vede napříč sutí a obrovským šutry. Je potřeba se dobře koukat, abys neztratil stezku, která se klikatí strmě vzhůru. Výhledy už nyní jsou však vzkutku nádherné a dechberoucí.

Ze sedla Riffljoch budeš pokračovat dalších 800 metrů po hřebeni a jen velice mírně stoupat. Jedná se však o stezku kamenitým alpským terénem a jeden úsek vede dokonce po skále a je jištěn lanem. Nejedná se ale o nic náročného a dlouhého. Přesto je třeba být trošku opatrný, netrpět závratěmi a dávat si pozor, kam šlapeš.

Po zdolání tohoto krátkého hřebene dojdeš těsně pod vrchol, na který tě čeká nejstrmější výstup celé tůry, kdy na 120 metrech chůze vystoupáš o 60 metrů výše. Budeš se však pohybovat po dobře viditelné stezce. Výhledy z vrcholu tě posadí na zadek a nebudeš se chtít jen tak vracet zpátky.

Na vrcholu se rozhlédneš, posvačíš, uděláš pár fotek, zapíšeš do knihy návštěv a až se dokocháš tou nádherou a dostatečně oslavíš svůj triumf nad právě zdolaným vrcholem, stejnou cestou jako jsi přišel se vrátíš zpátky. Pokud ovšem nejsi příznivcem jednosměrných výstupů a chtěl bys pokračovat někam dále, můžeš ze sedla Riffljoch sestoupit k chatě Hohenzollernhaus a odsud pokračovat horami, kam se ti zlíbí nebo prostě jen sejít do obce Pfunds v údolí horního Innu. Počítej však s tím, že ze sedla budeš scházet po strmé stezce, na které se může držet tající sníh ještě na konci léta a dále pokračovat přes ledovec, který na konci strmě padá dolů a vyžaduje minimálně mačky. Cesta po ledovci navíc vede mezi strmými svahy, z nichž se valí jeden balvan za druhým, takže jde o stezku pro zkušenější chodce a dobrodružně naladěné jedince. Začátečníkům a nezkušeným tuhle cestu opravdu nedoporučuji. Sám jsem si na téhle trase ošklivě poranil nohu, když se pode mnou uvolnil balvan jako kráva. Je až neuvěřitelné, jak rozdílné jsou dvě strany jedné hory.