"Chodím, tedy jsem."

Deník Tuláka

Zápisky a poznatky z cest jednoho potulného blázna, který

miluje hory a přírodu. Nechť je vám tento blog inspirací.

Vyhledat

Po pevnostní linii

Wanderer Dave
5. 1.
Minut čtení: 2

Aktualizováno: 3. 2.

Musím říci, že ubytování zde nebylo špatné. Vlastně šlo o nejluxusnější turistickou ubytovnu, jakou jsem dosud navštívil. Tělo už však pociťovalo silné vyčerpání, a tak jsem měl co dělat, abych vůbec usnul natož se pořádně vyspal. Vlastně jsem skoro nespal.

Ráno tedy opouštím ubytovnu značně rozespalý a zničený, v pekárně na náměsti si kupuji velké kafe a něco k snědku a vydávám se za město. Cesta městem je však pro mne zdlouhavá a nudná, a tak se nakonec za město svezu pár zastávek autobusem. Stále ještě unaven a vyčerpán dávám se vpřed, ale jakmile se ocitnu v přírodě, únava ze mě padá. Dnešní prioritou však nejsou hory, lesy ani žádné krásné přírodní scenérie. Dnes hodlám putovat po pevnostní linii, neboť pevnostní pásmo na Kralicku bylo snad nejrozšířenější a nejpropracovanější v tehdejším Československu.

Kráčím tak půl dne lesem a jdu od bunkru k bunkru a především od ŘOPíku k ŘOPíku, u kterých nechybí ani vysvětlující cedule. Tu je bunkr, na kterém nacisti dělali pokusy s náloží, ale s kvalitní stavbou československé armády to ani nehnulo. Zde je legendární tvrz bouda. Támhle jsou sutiny extrémě podminovaného bunkru, který se nakonec podařilo Němcům zničit a největší kuriozitou je převrácený řopík. Ten nacisté sice silně podminvali, ale stavba se stejně nerozletěla. Pouze poskočila a převalila se. Mazec!

Takto se loudám a užívám si kousků vojenské historie asi půl dne, až opět opustím lesy a dávám se na mírný sestup malebnou podzimní krajinou. Cesta pomalu klesá a přivede mne na vlakovou stanici Mladkov. Koukám do jízdních řádů a za půl hodiny má odsud jet vlak, díky kterému se s pár přestupy dostanu do Ostravy. Nu, tak na něj počkám a pojedu domů. Myslím, že jsem se prošel dost. Stejně se má další dny kazit počasí a mne volá Praha a kurz angličtiny.

← Přes Kralický Sněžník

Česko-polského přátelství →

Irsko - Den 10.

Irsko - Den 9.

Irsko - Den 8.

Comments

Tulák, blázen a cestovatel, věčný snílek s hlavou v oblacích vlastních fantasií a taky tak trošku dobrodruh. Milovník divoké přírody, krásných panoramat, skal a hlavně hor a hřebenovek bohatých na nádherné výhledy, ale i piva a dobrého jídla. Toulavá duše uvězněná v lidském těle a svázána tak s osudy a povinnostmi lidí, která by se chtěla jen bezmezně toulat a poznat každý pěkný kout tohoto světa.

Od roku 2015 žiji převážně v Alpách a od roku 2019 je mi Tyrolsko mým domovem. Právě zde jsem se zamiloval do hor, zdolávání vrcholů, šplhání po jištěných i nejištěných cestách a nejrůznějších dobrodružství, ke kterým překrásná alpská příroda doslova vybízí. Každého léta se snažím využít každého volného dne, abych poznal další pěkný kousek této hornaté země v srdci Alp.

Od lockdownu v roce 2020 jsem navíc naprosto propadl trekkingu a cestování a začal vyrážet na stále delší a zajímavější cesty napříč Evropou a poněvadž rád fotím a píšu, rozhodl jsem se začítu psát svůj online deník a do něj všechna svá dobrodružství z dlouhých cest postupně zpracovávat. V Tyrolsku však trávím převážnou část roku a i zde podnikám nejrůznější zajímavé cesty, a tak se i má tyrolská dobrodužství začala kupit a já pocítil potřebu zaznamenat si alespoň ty nejdůležitejší z nich.

Zaznamenávat jen zážitky z cest mi však nestačí a krom příběhů z hor bych se také rád podělil o své znalosti a postřehy z cest a především vám představil Tyrolsko a přinesl spoustu tipů a nápadů na krásná místa, kam se můžete podívat. Proto jsem se rozhodl zapracovat na tomto blogu, který by měl být tak trochu mým deníkem, ale také dobrodružným průvodcem po tyrolských kopcích, ferratách, soutěskách a dalších zajímavých místech napříč Evropou.