Přeshraniční přechod Tater

18.5. - 20.5. 2022

Mnohá česká pohoří jsem navštívil a některá mám i dost prochozená, ani zdaleka však ne tolik, jako některá místa v rakouských Alpách, kde trávím poslední roky života. Kdykoli se mne však někdo zeptal na Tatry na bratrském Slovensku, které s námi několik desetiletí tvořilo jeden stát, musel jsem vždy trapně přiznat, že je vůbec neznám a nikdy jsem tam nebyl. Přitom jsem tam vždy chtěl vyrazit a poznat tento horský klenot Slovenska, jen nebylo kdy nebo s kým. Když už jsem se však jara 2022 tak rozcestoval a rozhodl se v Evropě navštívit a poznat místa, kam jsem už dlouho toužil vyrazit, musel jsem se konečně vydat poznat i nejmenší velehory Evropy. Určitě vyražte taky, nebudete litovat. Tatry jsou nádherné a doufám, že se zde opět někdy vydám. Hlavně polská strana Tater mne láká, protože má hodně co nabídnout. Především červené hřebenovky Małołączniak – Krzesanica–Ciemniak, Zawrat-Kozi Wierch či nějaké pěkné tůry kolem jezer v okolí Mořského oka bych si chtěl dát opravdu moc a to nejlépe vše na jeden zátah během několik málo dní. Ale kdy, když se tam v létě nemám šanci dostat?

Teď ale zpátky k mé první cestě Tatrami. První velkou otázkou bylo, kudy a kam se tam vydat? Většina turistických tras byla tou dobou ještě uzavřena a to včetně jednoho ze závěrečných úseků Tatranské magistrály, což je asi 70km dlouhý trek přecházející podélně svahy Vysokých Tater. Právě tu mám už delší dobu na mém bucket listu a právě toho roku jsem si ji chtěl třihnout. Aby to nebylo málo, krom uzávěr přímo na trase se také zdálo téměř nemožné sehnat ubytování na první den cesty. Nocovat v Tatrách na divoko je totiž zakázáno a v oblasti s tak vysokým výskytem medvěda hnědého to ani moc riskovat nechci. Nakonec mne však napadlo, že když už si tak cestuji napříč Evropou a sbírám země jako jiný mince či známky, proč nepřidat na seznam navštívených zemí ještě Polsko?

A bylo to. Přesně to jsem udělal!

Ráno jsem zaběhl jen na městský úřad vyzvednout novou občanku, pak rychle na vlak z Ostravy do Krakova a pak dále autobusem do Zakopaneho, kde jsem si dal jedno pivko a zamířil do místa známého jako Hala Gąsienicowa, což je nádherná vysokohorská dolina posetá dřevěnicemi a lemovaná štíty Vysokých Tater, která je za každého ročního období úplně jiná, a přesto kouzelná. Určitě i vy jste to místo viděli minimálně na fotkách, protože každoročně houfně zaplavuje sociální sítě (hlavně instagram teda). Nedivím, je to opravdu nádherný kousek hor i takto na sklonku zimy, kdy jsem tudy procházel. Co teprve na jaře a v létě, když je vše v rozkvětu. Pokud byste se sem chtěli vydat na jednodenní výlet ze Zakopaneho, doporučuji si to dát jako okruh. Po žluté vystoupáte přes Dolinu Jaworzynku na sedlo Przełęcz między Kopami, kde se napojíte na modrou trasu, po které dojdete na chatu PTTK Murowaniec. Právě kousek od této chaty budete procházet místem jako z pohádky. Na chatě se nadlábněte či si dejte nedobré polské pivko a pak se vraťte na sedlo Przełęcz między Kopami a pak dále po modré do Zakopaneho. Krásné výhledy cestou zaručeny. Mne cesta večer dovedla právě na zmiňovanou chatu PTTK Murowaniec, odkud už to nebylo daleko na hraniční hřeben oddělující od sebe Polsko a Slovensko. Dalšího dne jsem tak zamířil na Ľaliové sedlo, odkud jsem měl v plánu prokličkovat po vysokohorských stezkách a hřebenech mezi uzavřenými trasami na Tatranskou magistrálu a po té pokračovat tak daleko, jak to sezónní uzávěry dovolí. Takový byl plán, sníh ležící vysoko na horách s ním však ještě dost zamával.

← Saské Švýcarsko - Den 4.

Tatry - Den 1. →