Saské Švýcarsko - Den 1.

12.5.2022

Jsou tomu tak tři dny, co jsem se vrátil z jihu Evropy, kde jsem se toulal jižní Albánií a přešel Corfu z jednoho cípu ostrova na druhý a opět sedím ve vlaku, abych se vydal na další trail dalším jistě zajímavým a kouzelným místem. Nyní však nemířím tak daleko. Vlastně jen kousek za hranice České republiky - do městečka Bad Schandau hned na druhé straně hranice. A zatímco v Rakousku jsem musel cestovat s náhubkem pro Covid opatření, tady u nás se bez něj obejdu. Konečně, z Ostravy do Saska je to celkem štreka, takže jsem za to neskutečně rád. Sotva však přejedu hranice, ozve se hlášení, aby si vážení cestující nasadili masku. K vůli jedné stanici, na kterou jedu? No, inu dobrá, ale už by se z toho jeden zbláznil. V jedné zemi musíte, v další ne, když se pak vrátíte, tak už nemusíte, ale před odjezdem opět musíte a sotva se vrátíte do střední Evropy, tak co země, to jiná pravidla. Ať už tahle bláznivá doba skončí!

Vystupuji v Bad Schandau, kde musím přestoupit na vlak, který mne zaveze do Schöny, ale než přijede, bude to ještě nějakou chvíli trvat. Mířím tedy do nedalekého obchodu a hned na úvod zkouším, jak fotí můj nový telefon, který jsem si pořídil jan k vůli fotkám místo zrcadlovky. Musím říci, že vskutku parádně. 

Cestou dle všeho nenarazím na téměř žádnou obec a když už, tak by neměla být vybavena obchodem a snad ani restaurací. V každém případě to člověk v dnešní době nemůže moc riskovat, a tak si v obchodě dokupuji nějaké základní potraviny, vodu a hlavně toaletní papír, který jsem úplně zapomněl doma. Jeden kus však sotva koupím, a tak beru rovnou balení čtyř rolí, ze kterého si před obchoden jeden kus beru a zbytek zde nechávám ležet na stolku. Však on si ho jistě někdo vezme. Němci celkem nechápavě čučí.

Po té se vracím na stanici Bad Schandau, kde je konečně otevřeno informační centrum, ve kterém se dají koupit tolik potřebné trekové lístky. Bivakování jen tak na divoko je totiž v oblasti zakázáno a kontrolováno a smí se tak činit pouze na vyhrazených bivacích či trekových chatách cestou. Návštěvník těchto míst však musí mít nakoupeny trekové lístky, které by měl zanechávat ve schránce na jednotlivých bivacích. Pravidelně to asi nikdo nekontroluje, ale proč nebýt poctivý? Z něčeho se přeci jen údržba míst a stezky zaplatit musí.

Koupím tedy trekové lístky, koupím také další pohled pro Barboru a valím na vlak, který by měl přijet co nevidět. Nakonec má sice nějakých pět minut zpoždění na příjezdu, ale to mi vůbec nevadí. Nastupuji a přesouvám se do městečka Schöna, kde oficiálně začíná stezka Forsteig Elbsandnstein.

Ta mě z prvu vede krásným zdravým lesem a první výhledy a skalní útvary na sebe nedají příliš dlouho čekat. Abych pravdu řekl, začíná to slibněji, než Zlatá stezka Českého ráje, která nás první den vede jen mezi poli a vesnicemi. Nadšeně tedy pokračuji dále, ale tím skály i vyhlídky cestou na hodně dlouho stačily, neboť dále kráčím více méně zemědělským lesem, jakých jsou i u nás tisíce. Moc však nedržkuji a pokračuji dále.

Až jak se blíží večer, přicházím na Großer Zschirnstein, kterým se cesta klikatí a nabízí první ucházející výhledy na skalní stěny i kopcovitou krajinu v dáli.

Obejdu tak celý tento skalní útvar a má stezka se opět stáčí někam do lesů. To se mi však příliš nezamlouvá, neboť v mapě vidím, že jen nedaleko odtud jsou další skály slibující výhled, a tak prvně mířím tam. Samozřejmě jde o Kleine Zschirnstein a tedy obdobný útvar, jako jsem procházel nyní, jen o něco menší. Musím však říci, že vůbec nelituji, neboť výhled odsud je naprosto parádní. 

Strávím tady chvíli času a pak opět scházím na rozcestí pod výstupem, kde se nachází malý turistický přístřešek. Už mám celkem hlad, a tak se to celkem hodí. Sedám si, vybaluji nově pořízený vařič a chystám si večeři. Najeden se pak vracím pod Große Zschirnstein, kde se napojuji na stezku Labské pískovce a pokračuji dále předsevzatou cestou. 

Den postupuje kupředu, pomalu se šeří a já přicházím na první Bivak. Vypadá to tu moc dobře. Zatím zde jsou zde jen dva lidé, kteří si právě připravují své místa na spaní. Odhaduji však, že mám ještě dost času do slunce západu a nevím, co bych tady dělal. Pokračuji tedy až na státní hranici, po které pak budu delší dobu pokračovat. Stezka vede hlubokými lesy a je vidět, že tudy mnoho lidí nechodí. Místy je neskutečně zarostlá a člověk se musí doslova prodírat houštím. Jako pohraniční stezky mám rád, ale u téhle postrádám jaksi její smysl. Chápu hraniční stezky na hřebenech hor, kdy člověk kráčí po hřbetu hory a kochá se výhledy na všechny strany, zatímco kopce se svažují do dvou rozlišných zemí, ale toto?

Pokračuji ještě douhou chvíli po úzké pěšině mezi hlubokým lesem a mezitím se stmívá, načež si uvědomím marnost této trasy a při první příležitosti přejdu na lesní cestu, která taktéž prochází kolem bivaku, který mám pro dnešní noc vytipovaný. Netrvá příliš dlouho, a jsem tam. No, musím říct, že je tady celkem narváno. Nouzová chatka je plná a také zde jsou postaveny nějaké další stany a tarp. Kolem ohně sedí skupina lidí. Pozdravím se s nimi tedy a jdu vztyčit můj tarp, načež přichází jedna žena od ohniště a nabízí mi pomoc. S úsměvem ji odmítám, to přeci zvládnu. A taky že jo, během pár chvil můj přístřešek pro dnešní noc stojí. Beru si tedy kartáček a mířím k nedalekému potoku, kde se umyji a mířím na kutě. Musím říci, že dnes se spí opravdu krásně. 

Saské Švýcarsko - Den 2. →

← Saské Švýcarsko - Úvod