Střední odborná škola Hotelnictví a služeb Opava a vyšší odborná škola Opava

Nevím, kdo vymyslel, že by dítě v 9. třídě mělo vědět, co chce dělat po celý život. Já to nevěděl a ještě dlouho trvalo, než jsem na to přišel a stejně tak to měla spousta mých vrstevníků. Snil jsem o tom, že budu velký cestovatel, toužil jsem vytvořit vlastní fantasy svět a psát knihy, zajímal jsem se o politiku a měl politické ambice. Za všeho nejvíce mne bavila historie, ze které jsem prosperoval a chtěl se ji věnovat nadále. No jo, ale co s historií? A co chci vlastně být? Archeolog? Historik? Archivář? Učitel? Muzeolog? O jaké období se vůbec zajímat? A jak se k tomu dostat? Přes gympl? Co jak mne po skončení školy přestane škola bavit a nebudu chtít dále? Co budu pak? Absolutní nicka, kterou nikde nevezmou.

Ano, tak nějak jsem tenkrát přemýšlel a nakonec skončil na hotelovce v Opavě. Že je téhle školy pro mě škoda se bohužel tenkrát bavila němčinářka, třídní učitelka a výchovná poradkyně jen mezi sebou, říct mi to však neřekla žádná z nich.

Ze začátku tam ještě měli dějepis a po čtvrťáku můžu jít dále kamkoli s tím, že budu mít obor, kde se zaručeně nějak uživím. Jak se říká, žrát a chlastat se přece bude vždycky. Že je tato prestižní hotelová škola úplně k hovnu a že vás zde absolutně nic užitečného pro váš obor nenaučí jsme zjistili pozdě a během pár let se z toho vyklubala spíše ekonomka se zaměřením na hotelnictví. Sem tam jsme zadarmo otročili někde na place nebo u myčky na nějaké školní akci nebo v některé ze "zpřátelených" opavských restaurací, ale praxe v kuchyni absolutně nedostatečná. Maximálně vás šoupli k mytí nádobí nebo někde loupat cibuli a brambory. Ale běžte za rodiči po té, co do vás nacpou tisíce za učebnice a pracovní oděvy a vybavení, že na tu školu vlastně chodit nechcete a půjdete raději jinam. Jo, v tomhle směru to mají chytře vymyšlené, aby jim neodcházeli studenti. Prvně je nechat nakoupit hromady hader a vybavení a pak až jim ukázat, že jsou vlastně na špatné škole. Varuji vás předem, pokud chcete, aby z vás či vašeho potomka něco bylo a chce nedejbože zazářit v Gastronomii, tak "prestižní" hotelové škole v Opavě držící se socialistických standartů a norem se vyhněte velkým obloukem. Ale třeba tam místo těch důležitých komunistických mumií a vykopávek, co tam učili za mého dospívání, nastoupila za posledních deset let mladá krev a něco se pohlo k lepšímu. Kdo ví.

S přechodem na střední školu se však také zásadně změnila jedna podstatná věc. Přestal jsem chodit do Zálesáku. V prvé řadě za to mohla má ješitná pýcha, kdy mne po všem, co jsem pro oddíl dělal, nepovýšili a na de mne se vyšplhali lidé, kteří si to absolutně nezasloužili a nikdy nic pořádně pro oddíl neudělali. Například takový Harry, který se na oddíl už dvakrát vysral a oddíl z mého tehdejšího pohledu tak zradil, vyletěl rovnou o dvě hodnosti nahoru. Ještě dnes si dokážu vybavit nesouhlasné hlasy některých kluků, co seděli kolem mne a udiveně se ptali "A co David?"

Dalším důvodem pak bylo dojíždění na školu v Opavě, odkud bych to absolutně nestíhal. S nástupem na střední školu tak byl konec s mými cestami do přírody s partou super lidí a to na hodně dlouho. I když jsem na konci deváté třídy vyrazil na několk dní pod stan do Jakartovic s partou stejně starých kamarádů, po nástupu na hotelovku už jsem takto nikdy nikam nevyrazil a můj život se smrskl na cestu do školy a zpátky, občasné jednodenní výlety po okolních polích a lesích pěšky či na kole a od skončení prváku mi přibyly pravidelné brigády v restauracích, které jsem nakonec vyhnal až do extrémního zatížení.

Když už totiž studujete hotelovku, k brigádě v restauraci či hotelu se dostanete snadno a rychle. Z počátku šlo pouze o víkendovky v restauracích Radniční sklípek a Harenda u Barborky, od 3. ročníku je pak nahradily pravidělné brigády v hotelu Park Inn Ostrava, kam jsem už nedocházel jen o víkendu, ale po celý týden. Z pravidla to vypadalo tak, že jsem skončil ve škole v Opavě, přepravil se do Ostravy rovnou na šichtu, která mi pak běžně končila kolem půl druhé ráno, do školy jsem vstával v šest a cestu vlakem jsem často prospal a pak dospával ještě na šatně či ve třídě. Toto se opakovalo den co den a na víkend jsem pak dostával šichty na snídaních, takže v pátek jsem mnohdy nocoval přímo na hotelu. Většinou jsem dostal pokoj, kde jsem strávil noc, ale když byl hotel plný, musel jsem se vyspat na šatně. Když jsem zrovna nepracoval o víkendu v hotelu, domluvil jsem si brigádu v jedné z restaurací, kde jsem dříve začínal.

Z výše uvedeného celkem vyplívá, že jsem neměl na nějaké cestování a trajdání po přírodě vůbec čas. Času jsem moc neměl, za to pěněz však fůru. Většinu času jsem se motal mezi školou, prací a hospodou, protože někde bylo potřeba vydělané peníze utratit a naše třída byla veselá kopa, která se uměla fakt bavit. A že jsem byl štědrý a přátelský, neměl jsem problém pozvat či založit spolužáky.

Jedno světýlko normálnosti se v té době však přece jen našlo. Byl to Baráček Darkovičky a parta úžasných lidí, která kolem tohoto místa vznikla.

---

Baráček Darkovičky →