Toulky jižní Albánií

25.4. - 1.5. 2022

Bylo to na konci listopadu loňského roku, kdy Rakousko vyhlásilo na dva týdny Lockdown a my prchli na Mallorcu, kterou jsme přešli po trase celkem známého treku GR 221. I když už jsem měl za poslední roky dost nachozeno a v zahraničí jsem se pohyboval vlastně od střední školy, byla to vůbec má první takto velká cesta. Bylo to poprvé, kdy jsem někam letěl letadlem, bylo to poprvé, kdy jsem vyrazil do nějaké země s cílem zdolat místní trek. A bylo to také poprvé, kdy jsem zavítal takto na jih Evropy. Před cestou samotnou by mne ani nenapadlo, jak moc právě tato cesta změní můj život.

Do té doby jsem si totiž plánoval různé cesty hlavně po Česku. Na jaře jsem počkal, až sleze sníh a udělá se pěkně, a pak si něco pochodil. Po letní sezóně v listopadu pro mne však na trekování bývala až moc brzo tma, a tak jsem vyrážel spíše na výlety po evropských městech, nebo se jen tak poflakoval. Na trek bys mne v té době vážně nevyhnal. Mallorca však všechno změnila. Nejen, že mne okamžitě chytlo cestování a touha poznávat nové země a krajiny. Především jsem si uvědomil, jak velký teplotní rozdíl naskýtá jih Evropy v porovnání s Alpami či naší kotlinou. Co byl však hlavní game changer bylo poznání, že zde také slunce svítí o poznání déle. Okamžitě mi bylo jasné, kam budu vyrážet těsně po skončení zimní sezóny v Rakousku a posléze v listopadu, kdy počasí trekování ve střední Evropě už není tak moc nakloněno.

Ihned po návratu z Mallorcy tak začalo hledání, co by se tedy dalo podniknout hned na začátku jara. Moc oficiálních treků jsem v té době neznal. Vlastně žádné, a tak jsem googlil co se dalo a četl, co mi vyhledávač v češtině nabídl, až jsem se na blogu travelight.cz dočetl o Corfu trailu, přičemž někde na závěr rozhovoru zaznělo, že by se odtud dalo přeplavit do Albánie a užít si divokou přírodu zdejších hor. O mé další cestě bylo rozhodnuto. Poletím na Corfu, přejdu jej a pak se vydám do Albánie. Až cestou mi došlo, že kvůli dopravě a dostupnosti obchodů s jídlem bude lepší tyto dvě „destinace“ prohodit, takže jsem fakt hodně improvizoval a plánoval za pochodu. Byl to opravdu punk, a to i proto, že jsem z Rakouska odlétal bez pořádné výbavy s pouze 33L batohem, do kterého se toho moc nevešlo a musel jsem s ním fungovat krom Řecka a Albánie celé nadcházející jaro a vlastně se vše učil za pochodu. Výsledkem však byla cesta, na kterou jen tak nezapomenu.

Další velká otázka byla, kam se vlastně v té Albánii vydat. Mé hledání tak pokračovalo a nějak jsem narazil na stránky Průvodce po Albánii, které provozuje kluk, jenž vystudoval balkanistiku a žije v Albánii. V aplikaci mapy.cz jsem zadal jména dvou doporučených rozsáhlých oblastí, jimiž byly Kurvelesh a Zagorie a mezi nimi ležící dopravně dostupného města Tepelene, mapy mi tak vygenerovaly nějakou trasu a o treku bylo rozhodnuto. Po rozhovoru s číšníkem Benem, prvním Albáncem, se kterým jsem se hned po příjezdu zapovídal, jsem do mapy zadal ještě jméno město Gjirokaster a trasu tak rozšířil o nový start i cíl.

A víte jak to vše dopadlo? Zažil jsem snad nejúžasnější trail svého dosavadního života a potkal spoustu zajímavých lidí. Taky by mě nenapadlo, že ve volné přírodě narazím na škorpiona. Že vysoko v horách naleznu skelet želvy. Že v údolí daleko od moře mezi dvoutisícovkami potkám kraba. Že mi přes cestu přeběhne 20cm ještěrka nebo že umí ještěrka skákat. A hadi? Ano, ti jsou zde smrtelně jedovatí, ale také neskutečně krásní. Ty barvy! Za život jsem neviděl tolik hadů jako za těch pár dní tady. Člověk si jen musí dávat bacha kam šlape.

Toulky jižní Albánií - Den 1. →