"Chodím, tedy jsem."
Deník Tuláka
Zápisky a poznatky z cest jednoho potulného blázna, který
miluje hory a přírodu. Nechť je vám tento blog inspirací.
Toulky po Evropě
Pokud se mi na mém starém webu něco opravdu líbilo, tak to byl seznam top treků za poslední roky na úvodní stránce a protože je i tento blog hlavně o mých cestách napříč Evropou, chtěl jsem mít něco takového i zde. Proto jsem se rozhodl pro tuto stránku, která bude sloužit jako seznam všech treků i spontánních toulek za poslední roky napříč Evropou. Protože v pořadí, jak šly cesty za sebou, je však najdete na stránkách mého deníku, rozhol jsem se pro řazení sestupně od poslední zdolané cesty po nejstarší. Kliknutím na fotku či titulek se vždy přesunete na úvodní stránku k dané cestě, odkud se dá pokračovat na jednotlivé dny mého deníkového zápisu a až napíšu info o daném treku či vlastní tipy na nějakou cestu, dostanete se na ně rovněž odsud. Seznam by tak měl sloužit nejen mě jako výkladní síň pro potěchu oka, ale i případným čtenářům pro snadnější orientaci či přechod na poslední cestu, kterou tou dobou můžu klidně šlapat.
4.11. - 15.11. 2022
Další z mých cest na území Španělska mne zavedla na jih Pyrenejského poloostrova do kopcovité Andalusie, kde se nachází překrásné pohoří Sierra Nevada, kterým vede okružní trek GR240 - Sendero Sulayr, který obchází nejvyšší pohoří pevninského Španělska. Trek je dlouhý nějakých 300km a poněvadž se na celé délce trasy nabízí jen dvě městečka, kde můžete dokoupit zásoby, je potřeba tahat si jídlo na deset dní s sebou, pokud nechcete zbytečně scházet do měst pod horami. Navíc jsem měl problém dostat se autobusem z Granady až do hor, takže jsem nakonec s nástupem i sestupem zpátky do civilizace ušel 320 km za jedenáct dní, zdolal 12 220 výškových metrů vzhůru a 12 155 metrů sešlapal dolů. Té zacházky pro dopravní nedostupnost však nelituji, byla možná krásnější, než trek samotný. Jedná se tak o můj doposud nejdelší trek, který navíc vedl úplně mimo civilizaci. Krom informačního centra na začátku treku a dvou vesnic, kterými jsem procházel v jediný den v závěrečné fázi, cesta vede pouze horami. Abych pravdu řekl, tak těžký batoh jako v prvních dnech jsem nikdy neměl.
5.7. - 8.7. 2022
Lechtalské Alpy, část Alp jen minimálně dotčená člověkem. Hory s přírodou jen minimálně zaseženou rukou člověka! Nezvykle zelené kopce mnohdy dosahující jinde nevídaných výšek. Jedna z mála částí Alp, kam nezasahují gigantická lyžařská střediska, množství vleků a lanovek a kde se nenachází obří hotely. Pouze horské chaty a příroda. Vlastně jsem se o této části Alp dozvěděl jen náhodou v jednom z komentářů na mém jinak politickém Twitteru. A jak jsem záhy zjistil, nejsou příliš vzdálené mému současnému působišti. Vydal jsem se je pokořit hned několikrát. Jednou jsem se je pokusil aspoň částečně přejít, ale podcenil jsem terén. Podruhé jsem zde zavítal na jeden jednodenní výlet, a po té půl roku s mým kolenem trpěl. Ale přesto jsem se kousl a vydal se tento ráj poznávat znovu. Jen jsem svůj trek započal někde jinde a po znalosti zdejšího terénu o něco lépe rozplánoval. A musím říci, že nelituji, poněvadž jsem tak zažil jeden z nejúžasnějších treků vůbec.
23.5. - 29.5. 2022
Říká se, že Dolomity jsou snad nejkrásnější pohoří Evropy a i já to mohu konečně potvrdit, neboť i zde jsem se letos na jaře vydal. Bylo však ještě stále jaro, a tak ve výškách nad dva tisíce metrů stále ležel sníh a nebylo ho zrovna málo. Do toho se mi počasí neustále točilo jako v březnu, a tak jsem si užil deště, husté mlhy, horké dny, kroupy, horskou bořku, sníh a mráz a spoustu dalšího. Sezóna navíc ještě nezačala, a tak byla většina chat a dalších stravovacích podniků stále zavřena. Člověk si tak vše musel tahat na zádech a několikrát denně si vařit v přírodě. Samotné toulání Dolomity tak nakonec bylo jedno malé dobrodružství spojené především s náročnými výstupu, zdoláváním přírody a nocováním na neobvyklých místech neobvyklým způsobem odměněné krásnou přírodou a naprosto úžasnými panoramaty. Když si však při zpětném pohledu vezmu, co vše jsem viděl a kolik jsem toho zažil, přijde mi jako nemožné, že celé mé toulání trvalo pouhých pět dní a sám jsem měl dlouho za to, že jsem zde strávil víc jak týden určitě.
18.5. -20.5. 2022
Mnohá česká pohoří jsem navštívil a některá mám i dost prochozená, ani zdaleka však ne tolik, jako některá místa v rakouských Alpách. Kdykoli se mne však někdo zeptal na Tatry na bratrském Slovensku, musel jsem vždy trapně přiznat, že je vůbec neznám a nikdy jsem tam nebyl. Přitom jsem tam vždy chtěl vyrazit a poznat tento hotský klenot Slovenska, jen nebylo kdy nebo s kým. Když už jsem však toho jara tak cestoval Evropou, musel jsem vyrazit konečně poznávat i nejmenší velehory Evropy. Většina turistických tras však byla touto dobou ještě uzavřena a to včetně jednoho ze závěrečných úseků Tatranské magistrály, kterou jsem si chtěl střihnout. Sehnat ubytování na první den se také zdálo jako nemožné. Nakonec mne však napadlo, že když už si tak cestuju napříč Evropou, proč nepřidat na seznam navštívených zemí ještě Polsko? A přesně to jsem udělal. Ráno jsem zaběhl jen na úřad vyzvednout novou občanku a pak rychle na vlak z Ostravy do Krakova a dále do Zakopaneho, odkud jsem zamířil na hřebeny oddělující od sebe tyto dvě slovanské země. Můj přeshraniční přechod Tater tak mohl začít.
12. - 15.5. 2022
Už jsem párkrát navštívil Broumovsko i Český ráj a jednou ho dokonce přešel Zlatou stezkou Českého ráje, Také jsem prošel snad celé České Švýcarsko Horem dolem do Narnie a navštívil i jiná místa bohatá na skalní města a útvary. Stále mi však zbývalo navštívit jedno obdobně pohádkové místo, kde jsem doposud nebyl a to Saské Švýcarsko. Měl jsem k němu tedy tak trošku osobní dluh, a tak se zcela přirozeně stalo dalším cílem mého jarního putování zajímavými místy Evropy. No jo, ale kam se tam vydat? Co tam navštívit a co rozhodně nevynechat? A nevede tudy obdoný trail, jako je naše Zlatá stazka? Neměl jsem absolutní zdání, a tak nezbývalo, než kouknout na internet a trošku hledat, dokud jsem nalezl Forststeig Elbsandstein, neboli Lesní stezku Labské pískovce a tím bylo o plánu cesty rozhodnuto. A hned v úvodu musím říct, že stezka celkem zklamala a nakonec se stala spíše orientační osou na mému putování, neboť celkem úspěšně míjela většinu skalních měst a vůbec zajímavých míst. I přesto jsem však navštívil spoustu krásných míst a vyhlídek a především poznal skvělé lidi.
2.5 .- 7.5. 2022
Byl začátek května a já jsem za sebou měl naprosto spontánní a neuvěřitelně parádní trek jižní Albánií, který jsem právě dokončil a odkud jsem se přeplavil zpět do Řecka na ostrof Corfu, které jsem plánoval přejít po místní méně známé trase Corfu Trail. Těšil jsem se na opravdu nádhernou cestu napříč tímto zeleným smaragdem Řecka i středomoří. Jak už to však někdy bývá, spontánní treky mnohdy předčí traily oficiální a to byl i přesně tento případ. Zatímco Albánii jsem si užíval každým okamžikem včetně poledních veder, kdy jsem zmíral žízní, některé úseky zde za mne nebyly nic než naprostá nuda a říkal jsem si, proč tudy sakra vůbec šlapu. Nakonec jsem začal i zde improvizovat a některé úseky jsem obcházel po pro mě zajímavějších stezkách, zatímco jindy jsem se musel fakt nutit pokračovat dále. Roli však mohla hrát i jistá únava z mého toulání se horami jižní Albánie, očekávání naprosto odlišné od reality nebo fakt, že krásnými místy jsem pravděpodobně procházel mnohdy za tmy. Ze všeho nejvíce mne však rozčilovalo místy hodně mizerné značení a schválnosti, které se mi děly prakticky neustále.
25.4. - 1.5. 2022
Abych pravdu řekl, tak půl roku nazpět by mě ani nenapadlo, že do této země kdy zavítám. Sotva jsem věděl, kde ji hledat a už vůbec jsem nevěděl, co tam dělat. Měl jsem ji za nebezpečnou a byl jsem vůči ní plný předsudků, tak jako většina lidí vůči zemím Balkánského poloostrova v této době. A přesto jsem se zde nakonec vydal na hodně spontánní trek, který vznikl tak, že jsem do map.cz zadal dvě jména krásných oblastí, o kterých jsem si přečetl na internetu, připsal jedno město, po rozpravě s místním druhé a nechal mapy vygenerovat trasu. A musím říci, že jsem takto nahodile ušel snad nejkrásnější trek ve svém dosavadním životě. A strach z bezpečnosti v této zemi či nějaké předsudky? Ty jsem tak nějak už během pár minut po příjezdu hodil za hlavu a velice rychle jsem si tuto zemi zamiloval a brzy po návratu začal spřádat plány na další dobrodružné cesty jak touto zemí, tak i napříč balkánem.
23.11. - 2.12. 2021
GR221 je celkem profláknutý trek přecházející pohoří Serra de Tramuntana na Mollorce, který jsem si toho toku jen pár týdný zpátky přidal na právě vytvořený Bucketlist. Vůbec by mne však nenapadlo, se zde vydám tak brzy a žo to bude má první velká cesta, která odstartuje mé toulání se a trekování napříč Evropou, kterému následně tolik propadnu. Listopad 2021 se blížil ke konci a já na sobě makal v Tyrolsku. Plán pro tento měsíc jsem měl jasný, držel jsem se ho pevně a šel si za svým. Tu však přišlo nečekané. Rakousko vyhlásilo na dalších dvacet dní lockdown. Co teď? No, než by se jeden nadál, tak jsme si s kamarádkou celkem sponntáně a za pochodu naplánovali výlet na Mallorcu, navštívili pár zdejších míst a měst, vyčvachtali si nohy v moři a v následujícím týdnu zdolali zdejší dálkový trek GR221. Mnozí jej popisují jako krásný a úžasný, my ho však z větší části považujeme spíše za nudný a zbytečný a vedli bychom cestu asi úplně jinudy. Minimálně já si to hodlám dát jednou znova, tentokráte však vlastními stezkami.
8. - 11.5. 2021
VIA CLAUDIA AUGUSTA byla vlastně vůbec první skutečnou cestou přes Alpy, kterou nechal zbudovat Císař Augustus a v prvních dvou stoletích našeho letopočtu tvořila hlavní spojnici mezi Jaderským mořem a Pádskou nížinou a pak dále přes Alpy až do současného Bavorska. Jedná se tak asi o nejstarší a nejjednodušší přechod Alp lemovaný pohodlnou cyklotrasou vedoucí horskými průsmyky a údolími, na který jsem se vydal během pandemického jara 2021, kdy byly hranice zavřené a jednotlivé země Evropy trčely v nekončícím Lockdownu. Cyklostezka Via Claudia Augusta však místy vede až příliš blízko hlavní silnice a často napříč městy a vesnicemi. To mě zas tak nebere, a tak jsem se rozhodl udělat si trasu zajímavější. Vyhlédnul jsem si všechny hrady a zříceniny, na které můžu cestou narazit, římské stezky značené jako Römerweg, které naopak vedou výše v lesích a mnohdy naskýtají nevšení zážitek, nebo s Via Claudia Augusta křížící se svatojakubské stezky procházející Tyrolskem a vydal na 170km dlouhý pochod napříč Tyrolskem od hranic s Německem na hranice s Itálií.